Max a Saša, T & J Horváthovi

Z-BA338
Max a saša

  • 147,93 Kč bez DPH
  • (1 ks) Skladem
    Můžeme doručit do: 27.4.2018
179 Kč
Kategorie: od 7 let
 

K čemu je dobré pořídit si notes, kam můžete zapisovat úplně obyčejné i úplně neuvěřitelné věci a občas i něco namalovat, vás přesvědčí Max, vypravěč příběhů „z našeho domu“. A není toho málo, co se na stránkách tohoto opravdového zápisníku můžete dočíst: Víte, kdo je Chrchla? Už jste někdy byli v Limbánii? Jak nejlépe chytat myši? To všechno si Max zapsal – a třeba i to, jak přišla na svět jeho malá sestřička Róza.

Kniha s podtitulem „Zápisky z našeho domu“ je společným dílem autorské dvojice manželů Horváthových – úspěšně se dohromady představili v knížce Modrý tygr (Baobab, 2005). Tereza Horváthová nyní napsala krátké povídky o radostech rodiny se třemi dětmi, psem a několika babičkami a Juraj Horváth (autor ilustrací i grafické úpravy) vytvořil z textu a ilustrací zábavný a vkusný notes, který přímo láká k otevření.

Bonus: Myší knížka uprostřed!

 

Recenze:

Jana Šrámková - Tereza Horváthová: Max a Saša
A2, s. 28, 02.09.2009

Jsou knihy, jež lze na první pohled bezpečně zařadit do produkce konkrétního nakladatelství, což je i případ Maxe a Saši. Útlý, nádherný svazek svou rodovou příslušnost k Baobabu rozhodně nezapře. Juraj Horváth, který ho výtvarně a graficky zpracoval, zvolil stylizaci dětského zápisníku, nadpisy kapitol a čísla stránek jsou psány ručně, tištěno modrou barvou. Krásná dětská kniha. Asi není typické začínat právě od vizuální stránky, nicméně zvolené pořadí odpovídá intenzitě čtenářského zážitku. Nejprve nadšení obálkou, pak listování, prohlížení, a když dojde na samotnou četbu, tedy ne snad zklamání, ale spíš jakési nutné textové doplnění předešlého. Drobné příběhy z rodinného života popisují výlety, babičky, eskymácký původ psa Kuličky, strašidla, kterým děti připisují jednotlivé zvuky domu, ale především příjemnou domácí atmosféru, tvořenou nekonformními rodiči a dětmi, jejichž fantazii nikdo neomezuje. Titul trochu zavádí, protože vypravěčem je samotný Max a rovnocennými postavami pak jeho bratr Saša, ale i malá sestra Róza a rodiče. Max, který nás v každé kapitole znovu uvádí do kontextu své rodiny, jako bychom ji ještě neznali, způsobem vyprávění upomíná na Toma Sawyera, ač příběhy z jeho sešitu nejsou akční ani hororové a potěší spíš mladší děti. Pro ty se kniha sice nestane základním formativním příběhem jejich života, ale jistě milým nahlédnutím přes plot ke skrznaskrz sympatickým kamarádům.

- Tereza Horváthová: Max a Saša
Respekt č.33, s.54, 10.08.2009

Veselé vyprávění z domu manželů Horváthových upravené Tereziným partnerem Jurajem do podoby dětského sešitu. Vhodný návod pro ty, které trápí otázka, co platí na šedého vlka tahajícího vás v posteli za triko.

Gabriel Pleska - Skrz sklíčko fantazie, skrz sklíčko lásky
Tvar č. 19, 2009, s.20

Když jsem poprvé zavřel dočtenou knížku Max a Saša, cítil jsem, že něco je hluboce v pořádku. Pročítal jsem ji pak ještě vícekrát a zdálo se mně to tak pokaždé. Tak už na tom snad něco bude.
Titul knížky je poněkud zavádějící. Max sice Zápisky z našeho domu (tak zní výstižnější podtitul) píše, Saša je vybavuje obrázky, ale kolektivní hlavní hrdina ve skutečnosti zahrnuje maminku, tatínka, brášky Sašu a Maxe, mimino Rózu zvanou Rozinka a asi i psa Kuličku. V jejich gravitačním poli se pak nacházejí babičky (tři!) a sousedé. A další lidé. A vida! - Podtitul vlastně taky není moc výstižný, knížka se totiž neděje jen v „našem domě“, tedy v činžáku uprostřed velkoměsta, ale také na „našem letním sídle“, u babičky Emy, na výletě a taky třeba v Limbánii... V našem domě a okolo se vlastně děje začátek knížky. Pak se přesouváme jinam. A na úplném konci se dozvídáme, že se vlastně možná chystá velké stěhování. Ale o to moc nejde. Ať už se totiž jednotlivé kapitolky-příběhy téhle knížky dějí kdekoliv, dokazují jedno: zázraky se dějí. A nezáleží na místě ani na čase. Záleží na tom, jestli jste připravení je vidět. Dospělí by možná řadu z nich dokázali vysvětlit a tím je trochu nebo víc poničit... Ale je třeba říci, že dospělí v téhle knížce dětem jejich kruhy neruší. Ba naopak, vedou je tak, aby se uměly na svět dívat skrze sklíčko fantazie.
Jinak ovšem je Max a Saša docela všední knížka. Stylizovaná tak trochu jako sešit, do kterého Max zaznamenává své zápisky, ilustrace jsou neokázalé... a především: ukazují docela všední život vcelku všední rodiny. Pokud tedy neberete za zvlášť výstřední, že v koupelně se suší plíny a že dneska někdo nemá auto. Docela obyčejně se tu chodí do schodů do pátého patra, což jednoho utahá, docela obyčejně se jde o víkendu na výlet třeba na Karlštejn, docela obyčejně se pečou koláče. Někdy samozřejmě ozvláštní tu všednost dětská fantazie: porouchaná karma není porouchaná karma, ale obluda prskající oheň a páru, dým ze spáleného mléka, plazící se pode dveřmi, je bílý had... ale není to nezbytně nutné. Ona totiž ta všednost je permanentně znevšedňována tím nejvzácnějším zázrakem: totiž láskou. Nedokážu si teď rychle vybavit, kdo by dokázal po Astrid Lindgrenové napsat rodinu v podstatě tak obyčejnou - a tak neobyčejně prodchnutou láskou. Pro tohle je, myslím, Max a Saša nesmírně podnětnou knížkou i pro ty, se kterými se asi v první řadě počítá jako s předčítači...
Předchozí společná knížka manželů Horváthových se napřesrok dočká filmového zpracování. Nepochybuji, že to bude pěkné, Modrý tygr (Baobab, Praha 2005) je knížka plná fantazie a barev. Pravda, stěžoval jsem si kdysi trochu, že hlavní postavy, místo aby byly hrdiny (třebas nehrdinskými), zlu utíkají a jeho potrestání (a kdoví jestli) zůstává na nějakém deus ex machina. Kdyby se měl filmovat Max a Saša, nebyl by výsledek asi na první pohled tak atraktivní. Žádná exotická zvířata, žádní padouchové typu chodící zlo. V Zápiscích z našeho domu jsou záporňáky třeba manželé Kuklovi, a to vlastně taky ne pořád, spíš jen když vypalují starou trávu. A uznejte, chodilo by za vámi chodící zlo s bandaskou a miskou rybízu na usmířenou? „Táta říká Kuklům rudá brigáda, protože to byli velký komunisti a pořád vzpomínají, jak stavěli při brigádě autobusovou zastávku, a na zlatý časy, když byli mladý. Ale teď když jsou starý, od nich kromě pálení trávy nic nehrozí, jsou docela neškodný.“
Konstatování této odlišnosti mezi oběma knížkami není hodnotící, žádná z toho nemůže vyjít jako lepší: poněvadž jde vcelku o jiný žánr. Zatímco Modrý tygr se dívá někam směrem zpátky k mytologiím, k velkým soubojům černé a bílé, Max a Saša patří spíš do žánru vcelku realistické literatury. Byť s přesahy, zejména ve snovém příběhu z Limbánie nebo ve vložené Myší knížce. Hezké jsou ale obě. Líbí se mi, že manželé Horváthovi překročí hranice literatury a objeví se ve filmu. Ale kdyby překročili v literatuře hranice Česka, ale zatím o tom nevím, byl bych ještě radši.

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Přidat komentář
Nevyplňujte toto pole: